Vědomá lež, mentální rezervace, prezident a ústavní činitelé. Proč?

Sleduji zprávy přes internet, již několik dní. Nestačím se divit. Nejdřív zaplňuji facebook replikami na pro mne nepochopitelné spekulace okolo Ústavy, pak spokojen poslouchám prof. Gerlocha či Pavlíčka,doc.Kyselu a další. 

Copak to není jasné?  Ústavních expertů je najednou plný facebook, také revolucionářů, anarchistů a kdo ví koho. Některé bych se bál potkat na ulici. No když to ale čtu, jímá mě hrůza. Proč to politici dělají?

A tak tedy s určitým časovým zpožděním ale v přímém přenosu sleduji současnou krizi v České republice a zdráhám se jí dát nějaký přívlastek, upřesnění? Je to krize politická, ústavní či jaká?

Je to opravdu tím pohledem z dálky, že se mě zdá spíš krizí trapnou, když lidé nesporně inteligentní, povětšinou sečtělí, někteří v politice či v podnikání úspěšní kamuflují, a v mluvě politického ptydepe říkají jen to co se jim z objektivní skutečnosti hodí. Všichni mluví o tomtéž, a přece každý jinak.

A tak jsem si zagůgloval, snad mě všemoudrá studnice vědění pomůže pochopit, definovat.

Ptydepe mělo v prostředí děje hry Václava Havla (z roku 1965) jako umělý jazyk zajistit štěstí vyloučením emocionality, nepřesností, mnohoznačnosti atp. Ptydepe bylo vyvinuto ryze vědecky, tak, aby eliminovalo dvojznačnosti a možné omyly z přeslechnutí stejně nebo podobně znějících slov. Podle hry se každé slovo ptydepe od těch ostatních musí lišit minimálně o 60 %. Délka slov byla vybrána podle četnosti, s kterou se v mluvě vyskytují. Výsledkem pak bylo, že jazyku nikdo nerozuměl. Ptydepe podle Havla by asi vylučovalo nejasnost, ale zabránilo pochopení smyslu.

Ano, politici si vyrobili vlastní jazyk ptydepe politicus s větami neškodnými jako „já to vnímám“, nebo „dovedu si představit“ a podobně. Neřeknou nic, ale řeknou to hezky. Jiní zas klejí jak dlaždiči, aby se přiblížili lidu. Ne, ptydepe příčinou mého znepokojení není. To je jejich jazyk trvale.

Je to tedy lež politiků? Lhát prý neznamená jen říkat to, co není pravda. Znamená to hlavně říkat víc než to, co je ve skutečnosti pravda. – (Zdroj - Albert Camus). To se mě zdá bližší skutečnosti.

 Pravdou v určité části kauzy která mě udivuje nejvíc,  je nesporný text nejvyššího zákona – Ústavy, ovšem někteří politici si dodávají vlastní okolnosti, podmínky, proč se podle ní nechovají, říkají víc, než je pravda, tedy cosi o koaliční smlouvě, o nutné rozvaze, hledají odkládací podmínky a Bůh ví co. Lžou, a to vědomě, milosrdně, nemilosrdně ale lžou.

Pacta sunt servanda (lat. v překladu „smlouvy se mají dodržovat“). Mají se ale uzavírat, když je plnit není možné? Co je motivací – zákon či „spravedlivé přesvědčení“, dobré mravy, to vše jsou na přeskáčku pojmy závazkového, civilního práva, povětšinou by byla neplatná taková dohoda, která byla uzavřena v rozporu s těmito principy. Je-li od počátku neplatná určitá část koaliční smlouvy je-li omezením ústavních práv ústavního činitele, je nesporné. Je to tak. Ale proto ta úvaha o lhaní – každý z našich ústavních činitelů – prezident, premiér, místopředseda vlády, ministr mají tým lidí okolo sebe, kteří jim pravdu řeknou, výklad podají. Pan Babiš je příkladem toho, že je třeba hodně mluvit, říkat více a mimo vlastní problém, tedy podle uvedené definice účelově lže. Ale především proč někteří politici lžou, když jim musí být jasné, že pan prezident nemůže déle než nezbytně odkládat úkon navržený premiérem, jinak to pro prezidenta nebude dobrá vizitka, možná i hůře. Lež je asi pro mnohé „politický nástroj“, ale příčinou krize není. Jen snahou ji odsunout, schovat, příčina je jiná.

Pak je zde ještě tzv. mentální rezervace (lat. reservatio mentalis), nesoulad vůle a jejího vnějšího projevu je vnitřní výhrada právně jednajícího, kterou neprojeví navenek a kterou tak druhá strana nemůže odhalit. Jednali naši aktéři v mentální rezervaci, když sestavovali vládu a uzavírali koaliční smlouvu? Nejednali, čteme-li tu část kde konstatují, že tato smlouva neomezuje ústavní práva smluvních stran. Pokud však jednali v mentální rezervaci, je smlouva v této části neplatná, dokonce se k té části obvykle v praxi nepřihlíží.

Asi nelze tuto situaci zužovat jen na procedury ústavní a spory o ně. Ty jen zakrývají jiné, daleko podstatnější okolnosti.

Okolo politiků se z mnoha důvodů trousí, plazí, svádí je, chválí mnoho specificky vybavených lidí, lobbyistů, věrozvěstů, zaručených informátorů a novinářů. To tu bylo, je a asi bude. Je jen na politicích, aby nepodlehli jejich svodům a nabídkám zaručených informací, aby pochopili, že je to cesta do pekel. Jen vzpomínejte,kolik politiků naletělo a jsou v propadlišti dějin. Znal jsem jich v minulosti celé zástupy a většina z nich nedopadla dobře. Ještě hůř dopadali politici, kteří jejich svodům podlehli.

Zákulisí politických stran je plné takových lidí, mnohdy renomovaných právníků, jindy v podstatě „lidí z ulice“,ale hůře, bývalých policistů či zpravodajců kteří tvrdí, že jsou za peníze schopni sehnat cokoliv. Chci o tom, též ze svých zkušeností, napsat knihu. Lidé v mém okolí nenaletěli asi měli štěstí. Dobří úředníci je ke svým šéfům ani nepustí, ale zdá se, že mnozí takovým lákadlům podléhají. Poškodit politického soka je snazší než ho trumfnout programem, politickou soutěží. Má-li politik zároveň prakticky neomezené finanční možnosti, pak je to lákadlo oboustranné. Takový Andrej Babiš je jak sladká návnada jistě cílem těch, kteří by za mrzký peníz udělali cokoliv. Je jak mucholapka. Ale o to by měl být odolnější.

Ale asi není.  Ale zdá se, že on tuto praxi dokonce povýšil na systém. A to je pravá příčina krize, která dřív nebo později musela přijít. Pokud ji přežije a nepřestane, je stejně jeho politický život limitován. O to hůř že mu pořád dost lidí věří a není nic horšího než zrazený volič, politické strany o tom mohou vyprávět.Za pár let to již neustojí. Spolu s nekonečnou vulgaritou, urážkami, okořeněné nekonečně drzými větami Jiřího Ovčáčka, který se staví jaksi hned vedle prezidenta a hovoří o „šíleném premiérovi“ a různých „spiknutích“ a podobně, to vše vytváří onu hroznou atmosféru. Jiří by potřeboval na zadek, ostatní by měli být příkladem. Ehm.

Rozumný prezident by jednal ihned. Lidé ocení, když rychle přinese řešení, které vychází z Ústavy. Když splní poté i roli moderátora a svojí autoritou „zkrotí“ zdivočelé politiky a zapomene na mstu. Jinak je to jeho první a poslední volební období. A Babiš už nevystačí omluvou, že je v politice nový. Měl by se poučit a dokázat, že chyby neopakuje. Ale na čas by měl být v ústraní, alespoň mimo vládu. Pak rozhodnou voliči, to je jasné. A kdo premiérovi cokoliv vyčítá měl by uznat, že, zejména ze strany prezidenta, byl vystaven přímo atentátu na svůj mandát. Přijmout demisi ohlášenou ale nepředloženou je světový primát Miloše Zemana. Ještě že Sobotka neztratil hlavu, teď už by byla úplná krize. Měli jsme dva policejní prezidenty, teď bychom měli možná dva premiéry.....

Jdu spát, v Praze za pár hodin svítá. Co přinese příští den, co se stane za týden?

JUDr. Ivan Přikryl