Procitnou hybatelé společnosti, nebo to dopadne jako vždy?

Jednou, před několika lety, jsem četl krátkou esej o údolí smrti. Je to nejteplejší místo v Americe kde nic neroste, protože tam neprší. Prý ale někdy v roce 2005 zde pár dní pršelo. Suché vyprahlé údolí krátce na to rozkvetlo. 

Zdánlivá prázdnota, neplodnost, voda ale dokázala, že údolí není mrtvé, bylo jen nečinné, protože mu scházela právě ta životně důležitá věc - voda.

Tato zkušenost se dá přenést i do jiných oblastí našeho života. Politici mající ambice ukazovat lidem cestu a dbát o její blaho, aby byli opravdovými vůdci, pak mají lidem nabízet to co potřebují, aby jejich život nebyl vyprahlý ale plný spokojenosti, obrazně, aby rozkvetl jak krásná květina.

V té eseji, autora jsem si nepoznačil, snad mě promine, že ho necituji, citoval Benjamina Franklina: „Na světě existují tři druhy lidí: Ti, se kterými nehnete, lidé, kteří to nechápou, nechtějí chápat a vyhnou se tomu za každou cenu. Pak jsou lidé, kteří jsou tvární, jsou si vědomi potřeby změny a jsou připraveni poslouchat. A nakonec jsou tu hybači, lidé, kteří ty věci dělají.“

Šlo o to podpořit lidi v jejich přirozenosti a potřebách. Dát jim cíl, naději, šanci.

Lidmi, kteří chtějí být onými hybači jsou v našem prostředí a čase politici.

Můžete si sami odpovědět na otázky zda jsou naši aktuální, současní politici hybači. Zda dbají o veřejné blaho, jak v koronavirové krizi plní svoji vůdčí roli vůči lidem, s jakou odbornou erudicí, zda se obklopují lidmi, kteří problematice rozumí, nebo jen zpívají podle not, zda jejich práce je opravdu tou blahodárnou vláhou, která dává šanci klidnému životu či alespoň na důstojné přežití.

Nečním si ambice toto posuzovat. Jsem zeměpisně momentálně blíž tomu zmíněnému „údolí smrti“ než Matičce Praze. Jsem vlastně v roli pozorovatele, vzdálen 9.559 km.

Myslím, že vláda se uchopením problémů "jako obvykle" v nich zauzlila. Jistě již chápe, že aktivní kroky podmíněné pozitivním přijetím veřejností nejsou vždy řešením, jen o tom raději nemluví a nepřipouští si své fatální chyby, v době IT technologií bláhová řešení pro nejstarší občany, neschopnost klidného řešení bez zbytečných populistických proklamací, „já to všechno zvládnu, já to všechnu uřídím, já to všechno zařídím“ jí neslouží ke cti. Dál se do vlády trefovat nebudu, chybné kroky nevrátíš a myslím, že se již poučila ze svých chyb a jistě, že je veřejně hybatelé nepřiznají. Nezbývá, než jim nechat klid, doba skládání účtů se tak či tak blíží.

Není mě také volné, jak jakýsi Volný, z něhož mě je nevolno, muž lidem vyvolený a zvolený jménem lidu machruje násilím v parlamentu aniž by věděl, že mu to není nic platné, že lidem jako trapná postavička bude volný dál. Je to jen další atrakce do muzea podivných osobností této doby. 

Politik by se neměl soustředit jen na volební sliby. Před třiceti lety v lidech suchem totality odumřel, jak v té poušti, cit pro rozlišení populistického nafukování a nedobrou realitu, kterou jejich vláda přináší. Ve volbách se střídaly osobnosti, za jejichž zády probíhal košatý rej transformace a hledání cest. Obrazně „všichni jsou už v Mexiku“ nebo v daňových rájích.

Já na své zahrádce se snažím pečovat o bydlení, bytovou politiku v naší zemi. Jsem již matador, který přesvědčoval již Václava Klause a jeho koaliční partnery aby se bydlení věnovali ve všech jeho aspektech. Neudělali to, zničili šanci více než milionu bývalých státních bytů, které převedli obcím ale zakázali jim vybírat z nich takové nájemné, aby obec na tomto „daru“ neprodělávala. Tak se jich obce zbavily. Družstvo bylo pro ně synonymum sovětského kolchozu. Říci to republikánům v Americe, pak by nejspíš dostali pár facek. Naše pravice byla historicky nevzdělanou. Poučila se?

Chyby nejen Klausovy vlády, ale i nenaplnění šance v tolerončněpatentní vládě Miloše Zemana zašlapaly semínko naděje na evropsky standardní prostředí hluboko do země. Od té doby tu a tam malé mrholení po kterém následovaly další chyby. Výsledek?

David Cameron před pár lety řekl, že je ostudou Velké Británie, když čtyřicetileté děti u svých rodičů vstávají ráno do práce ze svých dětských pokojíků. A znovu podpořil neziskové „bytové asociace“ (Housing Association), které za nižší nájem dávají na trh levnější byty, ty již vlastní více než 2 miliony bytů. Mohu mluvit o Rakousku, Norsku, o více než 25 milionech podobných bytů v Evropě, který mají tento charakter.

V roce 2017 utratilo 10,2% domácností v EU více než 40% svého disponibilního příjmu na náklady na bydlení, ale tento podíl se při zohlednění domácností ohrožených chudobou zvyšuje na 37,8%. Při zohlednění nákladů na bydlení je zároveň 156 milionů lidí ohroženo chudobou, oproti 85 milionům před zohledněním nákladů na bydlení (EU SILC).

Situaci v České republice si můžete snadno dohledat v údajích Českého statistického úřadu, referátech České národní banky či v médiích. Kde kdo dnes ví, že v bydlení není cosi v pořádku. Akorát se na pravici dosud žádný Cameron neukázal.

A tak jsem rád, že po 30 letech, kdy v České republice hovoříme o absenci kvalitní vize moderní bytové politiky, byl ve středu propuštěn do 2. čtení poslanecký návrh Jana Birkeho a dalších, o obecně prospěšných společnostech bytových a dostupném bydlení.

Četl jsem si stenozáznam z jednání. Nejvěrnější stranou svých (chybných, překonaných) ideí je ODS. Ta rovnou navrhla zamítnutí návrhu. Asi pod heslem „my to uděláme lépe“. No, alespoň v bydlení, Pán Bůh chraň.

Každý poslanecký návrh jistě má více chyb než když mašinerie právníků v připomínkovém řízení drtí každé slovo, jde-li o návrh vládní. Problém je v tom, že třicet let tady takový vládní návrh nebyl. A tak doufám, že ostatní strany, které jsou propuštěním do druhého čtení ochotny o návrhu ve výborech diskutovat, jej nakonec v principu snahy dosáhnout levnějšího bydlení a přinést na trh konkurenci schválí. Ano, čtenář si o mě řekne „chválí své dítě“. Ale vzpomeňte na úvod tohoto článku. Vyprahlá poušť. Pro mladé lidi trauma, pro seniory strašák zda svůj byt udrží. A pro Vás?

Zaprší tedy ještě před volbami alespoň trochu? Být Vámi, tak se na to ptám.