Prezidentský slib.

19. 06. 2018 16:15:00
"Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.".

Tak zní článek 59 odstavec 2 Ústavy ČR. Též v preambuli Ústavy proklamujeme, že budeme „odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu“.

Proto nemám obavy, že by pan prezident nejmenoval kandidáty na ministry členy vlády tak, jak je navrhne premiér Andrej Babiš. Je to jeho ústavní povinnost. Tu jistě neporuší.

Skutečnost, že tak učinit musí také z Ústavy vyplývá. Nenalezl jsem snad jediný názor našich předních ústavních právníků, kde by připustili názor jiný. Samozřejmě, politologové, média, občané mají tendenci dovodit z přímé volby prezidenta vznik polo prezidentského systému a panu prezidentovi tuto kompetenci přiznávají. Je to ale omyl.

Politici často sami poskytují prostor pro aktivnější přístup prezidenta při jmenování vlády, než mu přísluší, a tím vlastně jeho kroky legitimizují, postupně se mohou stát jakousi „zvyklostí“. Premiér prostě kandidáta, ke kterému má pan prezident výhrady, nenavrhne.

Vzniká pak tzv. „exekutivní dualismus“, kdy se beze změny ústavy přisuzují různě významné kompetence ústavním činitelům, kteří k nim nemají oporu v ústavě.

Ústavy bývají formulovány stručně, nejasně, jsou sice konkrétní, jaké kompetence prezident má, ale nejasné jak, v jaké době a jakou procedurou tyto kompetence uplatňují. Prezident ČR však v žádném článku ústavy ČR nemá právo vybírat ministry, ovlivňovat jejich výběr, to je vždy nepochybně role pouze premiéra. Jejich spor pak může skončit před soudem jako spor o kompetence. To by diskuse ukončilo.

Přímá volba – tedy způsob ustavení hlavy státu do funkce je jediný znak exekutivního dualismu, který se ale přímo nedotýká kompetencí. Má vliv na legitimitu hlavy státu, a neposouvá Českou republiku směrem k polo prezidentským režimům.

Dnes je, ad absurdum, motorem nejen v ČR problém migrace. Je to volební kára (nejen) mnohých evropských politiků tažená dvěma osly. Podivně hýkajícími.

Ten první jsou názory domácí politické scény. Je nepochybné, i já tento názor zastávám, že lehkovážný přístup k migraci je nemístný.

Česká republika je zemí, do které migrace míří, přichází sem lidé za prací, obchodem, nejen z Ukrajiny, Vietnamu. Již v roce 2003 vláda usnesením číslo 55 přijala vláda koncepci naší migrační politiky. V roce 2004 byl EU přijat Haagský program a následně řada směrnic, kterými jsme vázáni. Vždy ale mluvíme o migraci legální, kontrolované

Jinak je to s nelegální migrací. Mluvíme o nelegálním, nekontrolovaném přístupu, neoprávněném pobytu i neoprávněném tranzitu přes naše území. Nelegalita je podhoubím pro zločinnost až riziko terorizmu, to je nepochybné. Téma bych přenechal odborníků, musíme odlišit uprchlíky a azylovou politiku pro osoby skutečně ohrožené v mateřské zemi od migrantů, vesměs získávaných náborem jako by šlo o transfer za lepší, většinou bezpracný pobyt v bohatých zemích. Proč osel? Hýká, straší, zneužívá strach občanů a jeho cílem je jen svést se na vlně populismu do vrcholné politiky. Mezinárodní právo zavazuje i Českou republiku.

Druhý osel je tahoun Evropské unie. Podivně povrchní přístup multikulturismu překypěl, přesáhl míru možné tolerance. Nezodpovědná politika německé premiérky, která dávala naději komukoliv odkudkoliv, že se o něj evropské země postarají. A když jejich počet narostl, snažil se ostatním vnutit kvóty. Naše výhrady k politice EU jsou důvodné a potřebujeme shodu vlády a dalších ústavních činitelů, protože nás čeká složité období. Ale ta shoda se nevynutí odmítnutím jmenovat navrženého člena vlády, ale jinak, jak píši dále.

Že by tato rachotící kára omámila i Pražský hrad si nepřipouštím. A také si nemyslím, že by někdo z naší vrcholné politické scény zastával jiný názor než ten, že přístup EU k migraci se musí zásadně změnit, jinak to toto společenství zcela paralyzuje a zničí.

Mám ve svém prioritním oboru – bytové politice – s politiky dost velké problémy. S jejich odbornou kvalifikací (exministryně Šlechtová), s jejich (ne) vizemi. Situace je kritická, bydlení je čím dál méně dostupné – a řešit je novomanželskými půjčkami je hříšně málo, neefektivní nástroj. Popisuji stránky různých blogů příklady, jak řeší tuto situaci v Rakousku, Británii, Francii, naposledy jsem popisoval i pozitivní přístup města New York, kde dočasně pobývám, kde město chce do roku 2025 postavit či rekonstruovat 250.000 dostupných bytů pro příjmově slabší obyvatele. Rozesílám programy, ale až na výjimky politici nereagují.

Když pan prezident tak rigorózně poměřuje návrh na ministra zahraničí, bude se také ptát nové ministryně pro místní rozvoj, co je třeba měnit, bude činit výhrady k programovému prohlášení? To by se asi politikům nelíbilo a výsledek by byl mnohdy překvapivý.

Pan prezident není jen podavač rukou, symbol státnosti, má řadu pravomocí vůči vládě, které dosud nevyužil. Podle článku 64 odst. 2 ústavy má právo účastnit se schůzí vlády, vyžadovat si od vlády zprávy a totéž i od jednotlivých členů vlády a projednávat s členy vlády otázky patřící do jejich působnosti. Zdůrazňuji, že tato kompetence se vztahuje až na členy vlády, nikoliv politické kandidáty na členy vlády.

Považoval bych za zcela legální, pokud by se prezident republiky dostavil na jednu z prvních schůzí vlády, neboť své programové prohlášení musí vláda schválit. Při té příležitosti může své kompetence využít, diskutovat, žádat informace. To zatím nikdy neudělal.

Doufám proto, že politici ČSSD ukončí zbytečné diskuse směrem k hradu. Jistě, že není důvod odmítat schůzky kandidátů na ústavní funkce s hlavou státu. Ale tím, kdo nyní diriguje ústavní orchestr je premiér Andrej Babiš. Jeho slovo snad platí. Nebo ne?

JUDr. Ivan Přikryl

Autor: Ivan Přikryl | úterý 19.6.2018 16:15 | karma článku: 10.32 | přečteno: 324x

Další články blogera

Ivan Přikryl

Sociální bydlení - vize v roce 2014 a dnešní skutečnost. S omluvou - nicota.

Když jsem "čistil" archiv, na externí paměti jsem našel zprávu o pracovní cestě ve věci sociálního bydlení. Konala se v červnu 2014 !!! Nemám radost z toho, že má obsah jako by byla napsána včera. Co na to premiér, MPSV, MMR ?

29.11.2018 v 9:00 | Karma článku: 6.55 | Přečteno: 259 | Diskuse

Ivan Přikryl

Vládní krize? Jen jakási křeč. Co se změnilo za poslední půl roku?

To co slyším jako možná řešení jsou jen bláhová nereálná přání. Co se vlastně změnilo? Byla porušena koaliční smlouva? Nemyslím si.

21.11.2018 v 9:00 | Karma článku: 16.49 | Přečteno: 453 | Diskuse

Ivan Přikryl

ČSSD včera, dnes a...zítra? Proč ne, je to na ní.

Pokud budu volně parafrázovat politology, sociálně demokratické strany v Evropě ztrácejí podporu, když jejich původní voliči hledají podporu u protestních a populistických stran. Je tomu tak?

25.10.2018 v 9:00 | Karma článku: 10.41 | Přečteno: 343 | Diskuse

Ivan Přikryl

Altner, zase Altner.

V médiích se znovu skloňuje kauza Altner versus ČSSD. "Velkorysé" nabídky dědiců jsou spíš ultimátem ale bez reálné síly. ČSSD jak známo není v pohodě. Ale přijímat radikální závěry považuji za nesprávný postup.

20.10.2018 v 9:45 | Karma článku: 18.36 | Přečteno: 1182 | Diskuse

Další články z rubriky Hyde park

Karel Trčálek

Na podporu pana Preslera se vzdávám titulu VIP blogera

Panu Preslerovi byl dnes přesunut jeho článek do rubriky HYDE PARK. Abych mu vyjádřil podporu v jeho statečném boji za svobodu slova, uvědomil jsem před několika sekundami administraci blogu, že se vzdávám titulu VIP

15.12.2018 v 17:43 | Karma článku: 19.41 | Přečteno: 539 | Diskuse

Karel Trčálek

Proč vlci chtějí, abychom s nimi vyli? Zamyšlení nad jedním moc uplakaným blogem

Jsou lidé, kteří pro samý pláč nevidí na cestu. Jdou a jdou, a když vrazí do stromu, viní ze svého neštěstí tento strom

15.12.2018 v 10:39 | Karma článku: 16.28 | Přečteno: 470 | Diskuse

Aleš Presler

Proč vlci chtějí, abychom s nimi vyli? Aneb zamyšlení nad blogem.

Citace z Kodexu blogera: Na titulní stranu nepatří také články týkající se provozu blogu; tyto články patří do rubriky Hyde park. Výjimku tvoří články, které mají širší přesah zajímavý i pro čtenáře-neblogery.

15.12.2018 v 9:21 | Karma článku: 25.99 | Přečteno: 621 | Diskuse

Iva Nachtmannová

Opravňuje člověka strach, aby zabíjel?

Nedávná smrt amerického misionáře z rukou domorodců na ostrově by kolem mne prošla bez povšimnutí, kdyby na ni neupozornila jedna moje kamarádka. Její reakce mě zarazila, protože vyzněla ve smyslu: patří mu to.

29.11.2018 v 0:00 | Karma článku: 4.06 | Přečteno: 87 | Diskuse

Václav Dlouhý

Kde je Hermánek ?

Ať chceme nebo ne, jsme komunita. Komunita blogerů idnesu v celém spektru názorů a povah, upřímnosti i demagogie, hlouposti, naivnosti i geniality, romantiky i pragmatismu, takový miniprůřez společností.

24.11.2018 v 18:18 | Karma článku: 32.57 | Přečteno: 1888 | Diskuse
Počet článků 168 Celková karma 12.95 Průměrná čtenost 982

Odborník na družstevnictví a státní správu, léta pracoval v Mezinárodním družstevním svazu, ve vládách ČSSD náměstek ministra MMR pro bydlení a vedoucí úřadu vlády,šéf kabinetu předsedy Poslanecké sněmovny. Jako člen exekutivy MDS navštívil za 27 let více než stovku zemí celého světa.

Najdete na iDNES.cz